
Datum 23.10.2011 bude ve světě motoristického sportu zapsáno
černým písmem. Toho dne v Malajsii zemřel jeden z nejtalentovanějších jezdců královské kubatury MotoGP Marco Simoncelli.
CIAO, MARCO...
Mám rád to hřmění z Kývalky. Oči mívám vpité do televizní obrazovky a okna dokořán. Celý svět je na Masarykově okruhu a já vnímám téměř dokonalou obrazovou a zvukovou kulisu. Jsem jen malý kousíček od toho barevného adrenalinového cirkusu, kterým je Mistrovství světa motocyklů. Letos, v neděli 14.srpna ve 14 hodin znovu ti chlapíci v barevných klokaních kombinézách zalehli za plexi svých motorek třídy Moto GP a roztančili je po asfaltu. Svíral jsem pěsti Abájovi, který se chtěl doma předvést, očima jsem tlačil do Rossiho Ducati, která mu letos moc nejede a pak jsem se soustředil na padesátosmičku Marka Simoncelliho. Marko s pačesama jak květák, helmou se dvěma červenými „rychlými pruhy" a se svými sympatickými gesty a grimasami pak poskakoval na třetím stupínku bedny a štěrchal sektem. Moc jsem si přál slyšet italskou hymnu, jejíž tóny mě vždycky berou od doby, kdy bylo přáno „The Doctorovi" - Valentinovi... Přál jsem si ale, aby si ji někdy příště naplno vychutnal i Marco. Tak nějak ta šlechetná muzika patří ke skvělým motoristickým šampionům! Netušil jsem tehdy, jak krutý bude Sepang. Marco už do Brna nepřijede, už se neprožene cílovými rovinkami žádného z těch nádherných a slavných světových okruhů. Stovky fotografií a dokumentů jsou najednou tím jediným, co zůstane. Srdce fans jsou ale veliká a budou vždy chvíli bolestně sevřena při vzpomínkách...
Ciao, Marco...čest tvojí památce!
J.A.Kronek