V první polovině dubna roku 2005 uskutečnil Ústav archeologické památkové péče Brno záchranný archeologický výzkum při výstavbě skladového areálu firmy MIK Bohemia, spol. s r.o., v "Prostřední trati", rozkládající se severovýchodně od obce mezi ulicí Za humny a silnicí do Ostopovic.
Na skryté ploše a ve výkopech pro inženýrské sítě bylo prozkoumáno celkem 41 zahloubených sídlištních objektů, které až na jednu výjimku (kráter po výbuchu šrapnelu z období druhé světové války, v jehož výplni se nacházely nejen kovové střepiny, ale i několik desítek kusů ostré munice do pušky) patřily kultuře s moravskou malovanou keramikou z konce mladší doby kamenné (cca 4200 - 4000 př. n. l.). Uvedená kultura souvisí s vyspělým lengyelským okruhem, který se vytvořil ve středním Podunají pod vlivem nových etnických vln zemědělců z Balkánského poloostrova. Na Moravu přišla od jihu již plně zformovaná s řadou novinek ve sféře materiální, sociální i duchovní (rozmanité keramické tvary zdobené charakteristickou vícebarevnou malbou, orební zemědělství, vznik patriarchální rodinné jednotky a složitější společenské organizace, rozvoj náboženských a uměleckých projevů).
V katastrálním území Střelic byly pozůstatky kultury s moravskou malovanou keramikou již dříve zachyceny na čtyřech místech. V letech 1941 až 1949 prováděl J. Mikulášek povrchové sběry na sídlišti v jihozápadní části katastru, v poloze "Líchy". V roce 1948 prokopal dvě jámy s keramickým materiálem a kamennou industrií také východně od obce, v trati "Padělky u mlýna". Další keramické zlomky se mu podařilo zachránit prostřednictvím MUDr. V. Šrámka při stavbě jižního křídla nové budovy školy. Kusy nádob s kamennými nástroji objevil F. Černý nad soutokem Střelického a Troubského potoka.
Přímo z "Prostřední trati" však dosud žádné nálezy nebyly uváděny. Během záchranného výzkumu se zde podařilo odkrýt jen malou část z rozsáhlého sídlištního areálu, který se rozprostírá pravděpodobně po celém temeni plochého návrší, ležícího východně od obce mezi Střelickým a Troubským potokem. Velké území nebylo osídleno současně, spíše se jedná o výsledek častých posunů lidských komunit po výhodně položené lokalitě. Samotná osada byla zřejmě plánovitě rozdělena na několik funkčních částí, kdy prozkoumaný úsek lze považovat za výrobní a skladovací prostor. Vedle hliníků - plošně rozsáhlých nepravidelných jam, vzniklých jako nezáměrný důsledek víceúčelové těžby hlíny a druhotně využívaných jako dílenské prostory, tu byly situovány objekty kruhového a oválného půdorysu se stěnami směrem ke dnu kónicky nebo hruškovitě rozšířenými, plnící pravděpodobně hospodářskou funkci, obvykle jako sklípky na potraviny či sila na obilí, a další zahloubeniny nepravidelného tvaru, u nichž nedokážeme určit původní účel. Pouze výjimečně byly zachyceny jednotlivé kůlové jamky, které dokládají existenci jednoduchého zastřešení výše popsaných objektů. Pozůstatky obydlí, buď dlouhých domů různé konstrukce, nebo jednoprostorových staveb menších rozměrů stojících jak na povrchu terénu, tak zapuštěných do země, nebyly zjištěny.
Mezi zachráněnými předměty převažují zlomky keramických nádob (hrnců, puten, mís a mís na nožce, pohárů, polokulovitých naběraček s tulejí a pokliček), na nichž se někdy díky příznivým půdním podmínkám zachovaly zbytky původních geometrických vzorů malovaných po výpalu červenou a žlutou barvou (obr. 1). Zvláštní pozornost si zaslouží fragmenty hliněné lidské plastiky (obr. 2). Výlučně se jedná o stylizované stojící ženské postavy bez oděvu, které sloužily jednak jako součást aranžmá domácích i veřejných svatyní, jednak jako votivní dary a obětiny. Objevena byla také jedna realisticky modelovaná zvířecí figurka (koza, obr. 3), použitá původně jako držadlo poklice, či hliněný korál, pocházející snad z náhrdelníku. Obsah jam tvořily dále kamenné štípané (zejména škrabadla a čepele) i broušené a vrtané nástroje (hlavně lichoběžníkovité sekery a sekeromlaty), kamenná drtidla a podložky na drcení obilí, zlomky zvířecích kostí a kusy mazanice (hlíny promíšené plevami, řezanou slámou apod., užívané k omazání či omítání stěn různých staveb).
Zajímavé je, že na rozdíl od početných sídlišť neznáme z Moravy zatím žádné větší hřbitovy nositelů kultury s moravskou malovanou keramikou, jen občas se podaří najít pohřby nebo pohozené skelety v sídlištních objektech. Právě taková unikátní situace byla odkryta v jedné ze zásobních jam, bohužel, částečně poškozené liniovým výkopem pro inženýrské sítě. V jejím zásypu byly uloženy kosterní pozůstatky lidského jedince, konkrétně lebka a obě dolní končetiny od kolen po prsty (obr. 4). K ostatkům byl přiložen kompletní keramický pohár (obr. 5) a kostěné šídlo. Absence pravidelných nekropolí je patrně způsobena tím, že byl používán specifický pohřební zvyk, který nezanechal archeologickou stopu (na povrchu země či nad ním, do vody). Pohozené kostry či rituální pohřby na sídlištích je potom nutné považovat buď za doklady zcela ještě neustáleného pohřebního obřadu, nebo jako v případně Střelic na základě zvláštní pozice a umístění do zásobní jámy za oběť směřující asi k obnově vegetativních a plodivých sil.