Střelice u Brna

MATOUŠ HOLEŠOVSKÝ

Pololáník ze Střelic proslul především koupí kartuziánského dvora ve dražbě od Leopolda z Koffilerů a ze Sekenbergu. Koupě byla realizována 24. července 1807 v brněnských Pisárkách. Matouš Holešovský tam přišel v plátenicích a v prosté selské haleně a stal se terčem nejapných poznámek a posměšků šlechtických i měšťanských účastníků dražby, jako že on - poddaný sedlák - jistě dvůr koupí a podobně. A přec jej nakonec koupil a ihned složil požadovanou zálohu 3 tisíce zlatých. Kupní smlouvou sepsanou ještě téhož dne v Troubsku se stal Matouš Holešovský emfyteutickým držitelem střelického dvora. Zbytek ceny doplatil ve dvou splátkách - 15. září 6 tisíc a 30. září 16 tisíc zlatých. Matouš však nekoupil dvůr sám. Na to neměl dostatek peněz ani pracovních sil. Kupní cenu 25 000 zlatých složilo celkem 39 podílníků, z nichž bylo 11 pololáníků, 10 čtvrtláníků, 5 familiantů, 9 domkařů, místní farář, šafář, kovář a hostinský. Celkem složili dohromady 10 podílů po 250 zlatých, 19 po 500 zlatých, 7 po 1000 zlatých, 2 po 1500 zlatých a 1 podíl v hodnotě 3 000 zlatých. Koupě dvora a zbytkového hospodářství byla na tehdejší dobu více než neobvyklý a ojedinělý. Podařilo se mu překonat váhavost a nedůvěřivost střelických rolníků. Je nutno připomenout, že žádný jiný neprojevil v roce 1785 ani odvahu ani zájem o příděl klášterních polí, ačkoli císařský reskript jim tuto možnost poskytoval. Podařilo se mu získat lidi pro novou věc, a tak se uskutečnila ve Střelicích historická koupě, po které přešel do vlastnictví místních rolníků a chalupníků majetek kartuziánského dvora. Ze dvora a pozemků odváděl Matouš Holešovský vrchnosti roční činži 276 zlatých, 51 krejcarů a 3 denáry stejně tak jako předešlí držitelé. V době koupě dvora bylo Matouši Holešovskému 58 let a dva měsíce předtím se podruhé oženil. Z prvního manželství měl 8 dětí, z nichž 4 zemřely, ze druhého 6 dětí, z nichž zůstaly na živu jen 3. V letech 1778 až 1779 byl střelickým konšelem a nejméně dalších 10 let rychtářem. Uměl dobře psát a číst a povídalo se o něm, že četl a odebíral noviny, takže byl dobře informován o všech pro poddané důležitých reformách. Od roku 1811 bydlel ve dvoře, pravděpodobně v převorské rezidenci a zde také 28. září 1816 zemřel ve věku 67 let.

RUDOLF SMUTNÝ

Poněkud kuriózně se zasloužil o zvelebení obce a zapsání do kroniky obecní i církevní pan Rudolf Smutný. V roce 1903 vypukla v obci série sedmi požárů. Pozoruhodné na tom bylo, že požár byl založen vždy kolem půl osmé ráno a podlehlo mu celkem dvanáct rolnických a familiantských doškových střech. Bylo to čísel popisných 12, 22, 23, 16, 27, 39, 45, 53, 54, 55, 82, 83, 127, 129, 130 a stoh u domu 57. Na dopadení žháře vypsala obec obměnu ve výši 200 korun. Tuto odměnu dostala Marie Kozlová z domu čísla 125, jež dopadla mladistvého žháře. Byl jím právě Rudolf Smutný, který se ke svému činu starostovi a četníkům přiznal. Důvod byl jednoduchý. Učitel v místní škole byl i prvním náčelníkem místních hasičů, a tak tímto způsobem bylo znemožněno školní vyučování. Podle zápisu do farské kroniky se dozvídáme, že následky nebyly tragické a hospodáři jsouce pojištěni se příliš nezlobili. Za vyplacené pojistné a se sbírek, které uspořádaly okolní obce si pořídili nové křidlicové střechy. Byli prý i tací, kteří litovali, že nejsou takto postiženi. Rudolf Smutný byl za své konání odsouzen na dobu deseti let. Po návratu z věznění se údajně vystěhoval k příbuzným do Oslavan a teprve po letech se vrátil do obce. Zde vykonával obětavě a horlivě činnost kostelníka po dobu 21 let. Býval též funkcionářem katolických spolků a dobrý hospodář. Byl pracovitý, skromný, tichý a přičinlivý. Zemřel ve Střelicích 14. března 1963 ve věku 72 let.

KALIČ

Nikdo mu nikdy neřekl jinak než Kalič, Krišpín či Emčl. Je narozen v roce 1932 ve Střelicích a vlastním jménem Emil Ondráček. Bydlel na ulici Nové až do osudného zásahu místního požárního sboru. Krátce potom byl umístěn pro samoneobslužnost do domova důchodců. Jeho osobnost byla vždy svérázná a jeho veselé kousky vzbuzovaly smích i rozpaky. Vždy, ať se zdržuje kdekoli, se do obce rád vrací jako dobrý holub. Jeho dobrosrdečná povaha a úsměv jsou známy po celé obci a širokém okolí. Sám o sobě vždy vypráví, že je posledním střelickým američanem, ale skutečnost je jiná.