Střelice v Nozay, 13. - 17. 10. 2011

Obec Střelice již několik let udržuje partnerské vazby se dvěma obcemi v zahraničí, Assagem a Nozay. Ve dnech 13. až 17. října byla v rámci tohoto přátelství konána výprava, tentokrát do francouzského Nozay.

O partnerství je také pěkný článek na stránkách Velvyslanectví České republiky v Paříži: více [zde]

Francie 2011

Kdybych měl shrnout všechny svoje dosavadní zážitky, tak Francie patří určitě k těm mým nejlepším. Francie je krásná země. Když si nás přebírali naši „opatrovníci", hned jsem věděl, že jsme v dobrých rukou. Bernard a Claudina byli starší manželé, jejichž děti už měli svoje děti a tudíž bydleli sami, jen s fenkou Vuví. Oba mluvili dobře anglicky (teda alespoň lépe než my). Jejich dům byl nádherný zvenku a ještě hezčí zevnitř.

Hned po příjezdu do domu se zeptali, jestli si dáme sprchu, kterou jsme si také s radostí dali. V pokojích jsme také měli nachystané kartáčky, zubní pastu a kapesníčky. Po osprchování jsme šli na večeři, která trvala asi hodinu. Měla mnoho chodů a všechna jídla byla úžasná. Po této delikátní večeři jsme šli spát (francouzské postele jsou velmi pohodlné).

Na druhý den ráno nás přišel Bernard vzbudit a šli jsme na snídani, která byla také velmi dobrá. Potom jsme se jeli podívat na zápas v rugby. Odpoledne byl ve školní jídelně oběd. Podávali se dary moře, saláty a různé francouzské speciality včetně šneků. Večer proběhl „český den", na kterém jsme hráli. Úplně utahaní od náročného dne jsme šli spát.

Uběhl další den a byla tu Paříž. Musím poznamenat, že snad hezčí město s takovým množstvím památek jsem ještě neviděl. Jeli jsme lodí po Seině, byli jsme se podívat na Eiffelovu věž a nakonec s námi řidiči autobusu udělali okružní jízdu kolem Paříže, kde jsme měli dost času nafotit spoustu dalších pařížských monumentů. Když jsme se měli vracet zpět do ČR, tak se mi vůbec nechtělo. Zůstal bych tam třeba ještě týden. Možná bych tam i bydlel. Lidé byli hodní a milí, jídlo fantastické, počasí úžasné. Snad nejlepší zážitek mého života...

Bronislav Šmid

Frajárenka ve Francii

Dlouho očekávaná událost byla konečně tady. Když jsme vše naskládali do autobusu, začala cesta plná zážitků. Díky skvělé jízdě řidičů jsme vyšetřili čas na prohlídku zahrad ve Versailles, nafotili plno krásných fotek a odpočinuli si po 17hodinové vyčerpávající jízdě.
Po příjezdu do Nozay jsme byli rozděleni po dvojicích do rodin. Čekala nás vydatná večeře o několika chodech a konečně zasloužený spánek.
Dopolední program byl individuální. Někdo jel nakupovat, někdo šel na procházku po městečku Nozay a ostatní pomáhali u stánku s českými výrobky. Poté jsme zahráli a naším prvním a dokonce povedeným pochodem jsme došli do školní jídelny na oběd. Na výběr bylo spousta lákavých jídel. Mnozí z nás ochutnali ústřice, krevety nebo i šneky. Tento neobvyklý gurmánský zážitek přežili všichni ve zdraví. Kuchaři představili slavnostní dort ve tvaru Eiffelovy věže.
Začaly přípravy na koncert a oblékání děvčat do krojů. Na místní radnici jsme zahráli české velvyslankyni. Zdařilou Moravskou besedou ve střelických krojích jsme zahájili večerní program. Následovalo plno dalších vystoupení s českou tématikou. Závěr večera jako zlatý hřeb patřil Frajárence.
V neděli proběhla mše. Společně s francouzskými muzikanty si zahrály naše flétnistky Verča a Lucka. Celý oficiální program končil vystoupením francouzských a českých dětí na prostranství za radnicí.
Po obědě následoval výlet do Paříže. Z plavby lodí po Seině jsme poznali a nafotili nádherné památky a obdivovali jsme Eiffelovku.
V pozdějších hodinách jsme se vrátili zpět do Nozay, přestoupili do našeho autobusu a vydali jsme se na dlouhou cestu domů. Ta uběhla bez větších obtíží, krátké zadržení v Německu jsme brali s humorem. Naštěstí jsme se domů dostali v pořádku, unaveni, ale s hlavou plnou zážitků.

Členové Frajárenky

Delegace obce Střelice v Nozay

Obec Střelice již několik let udržuje a pěstuje partnerské vazby se dvěma obcemi v zahraničí, Assagem a Nozay. Ve dnech 13. až 17. října byla v rámci tohoto přátelství konána delegační výprava, tentokrát do francouzského Nozay. Ač se může některým zdát myšlenka mezinárodních vazeb založená hlavně na politické rovině, tato cesta, jíž jsem měla tu čest se zúčastnit, byla důkazem, že se jedná o navazování přátelství mezi občany, poznávání zvyků, tradic a kultury.

Francie je země slavná svou historií, uměním a architekturou, což střelická 42-členná výprava poznala při návštěvě Versailles a Paříže. Kromě těchto cestovatelských zážitků mnohé z nás zajisté potěšila možnost vyzkoušet výbornou francouzskou kuchyni, kterou nám naši přátelé připravili - například šneci a ústřice byli jistě zajímavým zpestřením.

I my jsme však Francouzům přivezli kus české kultury. Sobotní program byl zasvěcen prezentaci jednak české kuchyně, jejíž ukázky si obyvatelé Nozay nenechali ujít (pochutnávali si třeba na tlačence, klobásách, českém chlebu i koláčích), jednak se předvedli i střeličtí muzikanti a tanečníci - dechovka Frajárenka zaznamenala u tamních občanů velký úspěch, stejně jako děvčata ve střelických krojích.

Oficiální přijetí na radnici panem starostou Paulem Raymondem bylo velice vstřícné, přičemž nás návštěvou poctila i významná osoba, paní velvyslankyně Marie Chatardová, jíž byla předána čestná medaile města Nozay. Večer jsme strávili v příjemné společnosti hudby a tance, na programu se podíleli kromě střelických dětí i členové Asociace českých a slovenských rodáků ve Francii, kteří pro všechny zúčastněné uspořádali večeři. Na naše večerní veselí shlížela krásná (a také chutná) cukrová Eiffelova věž vyrobená z 800 kusů větrníčků, kterou jako překvapení pro naši delegaci vytvořil jeden z obyvatel Nozay, pan René Marsauche/ mimochodem on byl hostem ve Střelicích na Dožínkách 2010/.

Poslední společně strávený den pak byl zahájen ranní mší v místním kostele, která byla věnována nedávno zesnulému RNDr.Luďku Sklenářovi, který se jako starosta Střelic zasloužil o vznik partnerství s Nozay a Assagem.

Věřím, že všichni zúčastnění si odvezli podobné zážitky jako já - strávila jsem krásný víkend se známými tvářemi ze Střelic ve slunné Francii, přičemž jsem díky pobytu v rodině získala nové přátele, zkušenosti a viděla krásná místa. Za sebe mohu říci, že jsem ráda za možnost absolvovat tuto cestu a bude-li to možné, nenechám si ujít další akce spojené s naším mezinárodním partnerstvím. Je krásné, že Střelice jsou takto otevřené světu, protože také svět se pak otevírá Střelicím.

Tereza Pantůčková

Záskok v Paroisse Saint Germain /report z Nozay/

Víte, co se stane, když onemocní kytarista kapely farnosti Saint Germain? Je to zřejmě docela průšvih. Pro soubor muzikantů i pro farníky, těšící se na nedělní mši. V neděli brzo ráno po probuzení mi trošku brněla hlava, což nebyl ani následek degustace skvělého francouzského rouge, ani zvuk sedmisetkilového zvonu „Victoire Amandine" z věže kostelíku. Brnění mi připomnělo slib, který jsem příteli Gerardovi dal v sobotu večer, že výpadek muzikuse moje maličkost hrdinně nahradí. Vstoupil jsem do chrámu Páně, rozklepán a pln očekávání. Posadil jsem se na můj post v první lavici, kde mě již čekala Gerardova akustická kytara „Art Lutterie"- docela naladěná a mikrofon k ozvučení nástroje. Bělovlasý mušketýr vlevo hladil smyčcem cello, madam tmavé pleti vpravo opleskávala mohutné djembe a její sousedka svírala housle a moc pěkně se na mě usmívala. Dalším úsměv mi věnovala zpěvačka a dirigentka, zjevně tady tomu ansáblu šéfovala. A ta mi taky podala partitury od dvanácti, pro tuhle mši, zvolených písní. Tady jsem se začal zcela očekávaně potit. Kuličky not byly černé, paráda, notových linek bylo pět, super, ale pro mě důležité akordy byly znamenány solmizačními slabikami. Převod na obyčejná „kila" by mi při hraní trval asi šest světelných let, dirigentka to naštěstí postřehla a tužkou- kopákem mi party bleskem opravila. Trochu jsem si oddechl, když tu vzápětí zvedla svoji drobnou ručku a jala se manévrovat naše nekompaktní těleso. Hudba se urvala z řetězu i se mnou a já v pátém taktu nevěděl, která bije... U sedmé písně jsem byl ztracen. Navíc rytmická sekce vedle mne, si žila svým, odvazovým,víceméně africkým životem. Můj bigbítový metronom přestal fungovat a já litoval, že jsem celou hudební minulost věnoval rockové muzice a že jsem v době hodin hudební nauky chodil za školu. Spása z nebe přišla v podobě Lucky a Veroniky, flétnistek z Frajárenky, které byly nominovány k doplnění chrámového tělesa. Jejich nádechy a výdechy do otvoru příčných fléten identifikovatelnou „těžkou a lehkou" byly pro mne téměř dokonalou rytmickou nití vedle neposedných prstíků perkusistky. A bylo po zkoušce. Pak vstoupil farář tmavé pleti, celý v zeleném a já si musel sundat škrtící kravatu. Mše začala. Napětí povolilo a pod křížovou klenbou se děly neuvěřitelné věci. Prostota a melodika slova se nádherně doplňovala a prolínala s hudbou té hrstky domácích muzikantů doplněných přespolními záskoky. U písně Alleluia He už jsem to byl zase já a docela jsem se odvázal jak při jamování po půlnočním koncertu. Při poslední písni Je vous salue Marie jsem byl naprosto ve formě, šťasten, že kapela jede kompaktně. A přišlo mi najednou líto toho posledního mávnutí, posledního tónu a poslední fráze Amen Amen Alleluia. Byli jsme v Nozay, byli jsme u přátel, nezklamali jsme.....a zcela jistě se rádi vrátíme.

J.A.Kronek

PARTNERSTVÍ A NOZAY 2011

Co k tomu dodat?

V prvé řadě mi dovolte tlumočit všem občanům Střelic srdečné pozdravy z obou našich partnerských měst. Italská delegace zastoupená zakladatelem Partnerství mezi městy - panem Albertem La Rosa vyslovila upřímné přání pokračovat v navazování kontaktů a upevňování přátelství mezi dětmi i dospělými, mnohdy již celými rodinami.

Velké poděkování patří řediteli ZUŠ Střelice - p. Robertu Kuklovi a jeho žákům, kteří reprezentovali naši obec nejenom při večerním hudebním a tanečním vystoupení , ale po celé dva dny, kdy účinkovali v několika vstupech během prezentace Česka a Střelic.Obdiv sklízeli nejenom za výborný výkon, ale i slušné vystupování a chování.

Velký podíl na úspěšnosti této akce měla firma Jaso, která nás do Francie sponzorsky vybavila typickými českými produkty, které sklidily velký úspěch.

Děkujeme !

Dále děkuji všem účastníkům tohoto setkání za maximální pomoc a angažovanost při reprezentaci Střelic. Zejména pak nepostradatelnému Jiřímu Chloupkovi ml. za profesionální tlumočení, kterým nám všem ochotně pomáhal překonávat jazykovou bariéru.

Zuzana Hloušková