Přírodní památka Střelická bažinka byla na ploše zhruba 4 hektarů vyhlášena v roce 1980 a je jedním ze dvou zvláště chráněných území v katastru obce Střelice.

Druhým je Střelický les v údolí Bobravy. Střelická bažinka leží v nadmořské výšce 270 m n.m. v nivě říčky Bobravy při levém břehu pod železničním náspem trati Střelice - Moravské Bránice a je tvořena slatinným mokřadem. Na březích bažinky můžeme strávit neopakovatelné zážitky pozorováním jarního života našich žab, které se sem v početných populacích každoročně na jaře stahují za rozmnožováním. Až ze vzdálenosti několika kilometrů se v tu dobu rok co rok vrací do rodných vod. Střelickou bažinku lze bez nadsázky nazvat klenotem přírody brněnského okolí. Tůň s travinami. Z dřevin objevíme na bažince některé vlhkomilné druhy, jako je vrba bílá, vrba křehká, olše lepkavá, topol bílý nebo krušina olšová. Ještě před mnoha desítkami let se zde vyskytovaly některé vzácné druhy flóry. Například masožravá bublinatka obecná, všivec bahenní nebo masové porosty v bílých chomáčcích kvetoucího suchopýru úzkolistého. Dnes bychom zde po nich jen marně pátrali. Přesto se zde dodnes vyskytují dva druhy vzácných vysokých, v nápadných trsích rostoucích ostřic - jde o ostřici latnatou a ostřici dvoumužnou. Objevíme je při úpatí železničního náspu. Čolek velký. Ze zoologického hlediska je bažinka nenahraditelnou rozmnožovací lokalitou obojživelníků v rozsáhlém zalesněném území, ve kterém je dnes takových vhodných míst značný nedostatek. Pravidelně se zde rozmnožují i dva druhy čolků. Drobný čolek obecný a kriticky ohrožený čolek velký. Jeho zdejší populace čítající mnoho desítek jedinců patří nejen na okrese Brno-venkov, kde byl výskyt tohoto druhu v posledních letech potvrzen jen na několika málo lokalitách, k velkým raritám. Čolky nejspíše zahlédneme při vyplouvání k hladině za nadechnutím. Stačí si za slunečného počasí od začátku dubna do poloviny června tiše sednout na břeh "jezírka" a trpělivě pozorovat vodní hladinu. Oba druhy rozeznáme již podle velikosti. Zatímco čolek obecný dosahuje délky jen kolem 8 - 10 cm, tak čolek velký může být dlouhý až kolem 18 cm. Menší z druhů je navíc na první pohled nápadně světlý, zatímco jeho větší příbuzný působí daleko tmavěji. Jen jeho břicho je nápadně sytě oranžové s černými skvrnami. V jiných měsících nemá smysl na čolky při březích číhat. Jsou na souši. Skokan hnědý. Každoročně se na bažince rozmnožují čtyři druhy žab. Jde o tzv. suchozemské druhy, tedy druhy trávící větší část života na souši a vyhledávající vodní prostředí pouze krátce na několik dnů až týdnů brzy z jara za účelem rozmnožování. Zhruba do roku 1986 se na bažince vyskytoval i jeden druh tzv. vodní žáby, trávící větší část života naopak ve vodě. Šlo o drobnou kuňku ohnivou s nápadně pestře červenočerně zbarveným břichem. Podle povětrnostních podmínek přicházejí žáby na bažinku koncem března až začátkem dubna. Jako první se objevují desítky skokanů štíhlých, po nich následují stovky skokanů hnědých a koncem jejich příchodu se objevují první ropuchy obecné. Jako poslední přijdou na bažinku desítky drobných zeleně zbarvených rosniček zelených, trávících většinu života v korunách listnatých dřevin. K pobytu v tomto prostředí jsou vybaveny na prstech charakteristickými přísavkami, pomocí kterých se snadno dokáží pohybovat. Rosnička zelená. Jarní soustřeďování stovek ropuch a skokanů na bažince je každoročně otázkou pouhých 3 - 4 týdnů. Jindy v roce se zde s nimi setkáme jen zřídka, jsou v okolních lesích. Nejlépe je v tu dobu lokalitu navštívit za slunného teplého počasí v odpoledních hodinách, kdy jsou voda i vzduch již dostatečně prohřáté a žáby jsou značně aktivní a samci se intenzivně ozývají typickými svolávacími hlasy, lákajícími k rozmnožování jednak samice, ale také další samce. Pro vizuální pozorování jsou nejvděčnějšími objekty skokani hnědí, ozývající se tlumeným vrčením podobným předení domácí kočky. Navíc se soustřeďují do početných skupin a na jednom místě můžeme napočítat až více než 100 jedinců. Rosničky se ozývají téměř výhradně v noci. Od stmívání. Jejich hlas patří v naší "žabí" říši k nejhlasitějším a lze ho přepsat jako "kare kare kare kare ...". Chór desítek samečků je slyšitelný až do vzdálenosti několika kilometrů. Za slunných teplých dnů se ve dne s oblibou vyhřívají na suchých stvolech rákosu, kde je přes den můžeme zastihnout. Jen za deštivého počasí se v době rozmnožování, na bažince zhruba od poloviny dubna do konce května, častěji ozvou i během dne. Z plazů se můžeme setkat s užovkou obojkovou s typickými žlutými půlměsíčky po stranách hlavy a na suchých travnatých mezích podél silnice s ještěrkou obecnou. Z ornitologického hlediska jde především o lokalitu vzácných skrytě žijících chřástalů, kteří se nám prozradí nejspíše tajemnými hlasy z rákosových houštin. Spatříme je jen ojediněle. Pravidelně tu hnízdí chřástal vodní a v posledních deseti letech zde byl vzácně slyšen dokonce kriticky ohrožený chřástal malý. Z dalších mokřadních ptáků zde můžeme pozorovat slípku zelenohou, kachnu divokou, strnada rákosního nebo rákosníka obecného. Užovka obojková. Na bažince, která vznikla někdy před sto lety v souvislosti s výstavbou železnice, došlo v uplynulých desetiletích v důsledku meliorací, výstavby plynovodu a ropovodu a zahloubení toku Bobravy k negativním změnám vodního režimu, který současně s absencí pravidelného obhospodařování (kosení) sušších ploch, zapříčiňuje po celém území negativní trendy v podobě sukcese rákosu obecného, šíření náletových dřevin (olše lepkavé) a urychleného zazemňování na úkor cenných mokřadních společenstev a volných vodních ploch nezbytných pro rozmnožování obojživelníků a hnízdění vzácných druhů ptáků. V roce 1993 bylo chráněné území postiženo havárii ropovodu. Po realizaci následných nápravných opatření lokalita úspěšně regeneruje. Populace žab a čolků katastrofu přečkaly a i vývoj od vajíček přes larvy po mladé jedince dnes probíhá po celém území v pořádku. Nejsou pozorovány žádné abnormality či úhyny. Přesto, že se na hladině stále objevují mastné skvrny. Ropa stále z podloží prosakuje, ale v takové míře, s kterou si mokřadní ekosystém je schopen již poradit sám bez pomoci člověka. Podchod pro obojživelníky. V rámci nápravných opatření po ropné havárii byly vyhloubeny tůně pro rozmnožování obojživelníků a přes komunikaci byl začátkem roku 1996 zbudován podchod pro žáby. Desítky pomalých ropuch a nepochybně i jiných druhů vč. vzácných čolků zde každoročně hynuly pod koly automobilů při překonávání sice nepříliš, ale přesto frekventované komunikace. Jedinci připlouvající po Bobravě a scházející z lesů kolem železnice ji musí překonat. Zkušenosti z prvních dvou "žabích" sezón ukazují, že podchod je na bažince neobyčejně efektivní a prochází jím většina migrujících obojživelníků. Přesto, že problematika úhynů na komunikacích je celostátního charakteru, je zdejší přechod vůbec prvním takovým zařízením v naší republice. Již v minulých letech došlo v území k redukci náletových dřevin s cílem udržet optimální podmínky pro rozvoj mokřadních rostlinných společenstev a rozmnožování obojživelníků. Vzhledem k neuspokojivému stavu v důsledku nežádoucí sukcese po celém území byly začátkem roku 1997 opětovně provedeny rozsáhlé rekonstrukční práce spočívající v eliminaci náletových dřevin a prvotním pokosení části rákosových porostů. Cílem je obnovit pravidelné kosení některých částí území a tím mu vrátit nejen historickou podobu, ale pokusit se tak i o obnovení někdejších biologických hodnot. V případě rychlého zazemňování se do budoucna počítá s případným obnovováním nebo hloubením nových tůní pro obojživelníky. Pravidelně bude v příštích letech čištěn podchod pro obojživelníky a dojde ještě k jeho dokončovacím úpravám ve věci navádění migrujících jedinců. Péčí o přírodní památku se zabývá referát životního prostředí Okresního úřadu. Bez jeho vědomí není možné v území cokoliv provádět. Třeba kácení dřevin či vysekávání rákosu. Pro návštěvníky chráněného území je třeba závěrem ještě připomenout, že není možné zde chytat či dokonce usmrcovat živočichy, trhat rostliny, vysekávat rákos nebo vstupovat do rákosin v jarních měsících v době hnízdění ptáků.