Střelice u Brna

O vyhlášení československé samostatnosti se železničáři ve stanicích dozvěděli od průvodčích vlaků jedoucích z Brna. V úseku Hrušovany - Znojmo oznámil tuto zprávu zaměstnancům osobně inspektor Radoň. Telegram o převzetí železniční dopravy Národním výborem v Praze a nejdůležitější instrukce obdržely železniční služebny dne 31.10.1918. Situace na Znojemsku však nebyla jednoduchá. Krajský hejtman Oskar Teufel vyhlásil ve Znojmě za podpory ozbrojených skupin německých obyvatel t.zv. Deutschüdmähren, odmítajíce se podřídit nově vzniklé Československé republice. Rozsah Teufelem ovládaného území se neustále měnil, v době největšího rozmachu obsahovalo úseky železniční tratě Šatov-Znojmo, Znojmo-Novosedly a Hevlín-Moravský Krumlov. Od železničářů na Znojemsku bylo dne 30.10.1918 požadováno složení slibu věrnosti Teufelovi. Tato epizoda byla definitivně uzavřena až 16.12.1918, kdy Znojmo obsadilo československé vojsko. Stalo se tak za asistence obrněného vlaku, údajně vyrobeného v Královopolské strojírně v Brně.

Po roce 1918 význam tratě Brno - Hrušovany - Hevlín poklesl. Skončila orientace na Vídeň a tranzitní rychlíková i nákladní doprava se přesunula na sklonově i směrově výhodnější trať Brno - Břeclav, mezi Brnem a Hrušovany přestaly jezdit rychlíky a počet vlaků na tomto úseku neustále klesal, což nakonec vyústilo až k zavedení nočního klidu (nejede vůbec žádný vlak a ve stanicích není služba) na této trati dnem 1.6.1923.

Po převratu řídil jihomoravské tratě bývalé společnosti StEG provozní inspektorát v Brně. Po zřízení ředitelství státních drah v Brně v únoru 1919 připadla trať Brno - Hrušovany - Znojmo i s odbočkou do Hevlína pod jeho správu.

Z důvodu snížení významu úseku Střelice - Hrušovany bylo rozhodnuto o demontáži elektromechanického zabezpečovacího zařízení. Výhybkářská stavědla na zhlavích stanic byla zbourána - v Moravském Krumlově v roce 1926, ve Fryšavě a Miroslavi v roce 1928. Zároveň byla zrušena traťová hradla. Naopak v Hrušovanech nad Jevišovkou, kde doposud byly výhybky stavěny ručně, bylo vybudováno a v roce 1923 uvedeno do provozu elektromechanické zabezpečovací zařízení.

K zajímavostem patří i zásobování stanice Miroslav vodou, která se dovážela ve zvlášť k tomu vyčleněném tendru až z Kounic. Teprve v červnu roku 1930 zde byla dokončena betonová nádrž na vodu. Ve 30. letech bylo ve většině stanic vybudováno elektrické osvětlení.

Významným dnem pro celou trať byl 21. červen 1929, kdy zde v odpoledních hodinách projel zvláštním vlakem číslo 7426 prezident republiky T. G. Masaryk, který se vracel z návštěvy Znojma a Šumné.

Na závěr tohoto pojednání se vraťme do roku 1870 pro jednu zajímavost z doby výstavby tratě. Jak pokračovalo budování spodní stavby tratě, postupovalo i kladení železničního svršku. Protože se tak dělo současně na několika místech, která nebyla napojena na železniční síť, byly zde potřeba lokomotivy, které by na místo vlastní stavby dovážely materiál - štěrk, pražce a kolejnice. Článek v oblastních novinách "Znaimer Wochenblatt" z počátku roku 1870 se zmiňuje o přepravě parní lokomotivy ze stanice Vranovice přes Pohořelice na nádraží v Miroslavi, a to po silnici. O tom jak náročná akce to byla, svědčí několik následujících údajů - kola lokomotivy byla demontována, vlastní lokomotiva se přepravovala na speciálně upraveném voze, který táhlo 14 párů koní. Než se tento náklad vydal na cestu, musela být upravena silnice z Vranovic do Pohořelic a zesílen most přes řeku Jihlavu u Přibic. Přeprava přilákala značné množství diváků a proběhla bez závad.