Střelice u Brna

Vynálezce klipů; tak jejich dnešní mladí tvůrci s úctou a obdivem říkali Vladimíru Svitáčkovi, režiséru, scenáristovi, spoluautoru slavného muzikálu Kdyby tisíc klarinetů a partneru Miroslava Horníčka z televizních Hovorů H. Letos v únoru bylo Svitáčkovi jedenaosmdesát let, v pátek 23. srpna zemřel. Poslední rozloučení bude ve čtvrtek 29. srpna od 14:30 hodin v krematoriu v Praze-Motole. Pro Svitáčka, rodáka z moravských Střelic, jenž původně mířil na dráhu stavaře, než vystudoval pražskou FAMU, se stala osudovými setkání s lidmi, jejichž umělecké názory i úděl politicky "nepohodlných" pak také on sám sdílel. Pracoval s režisérem Alfrédem Radokem - na filmu Dědeček automobil i na programech pro Laternu magiku včetně proslulého Kinoautomatu. Býval Radokovým asistentem stejně jako Roháč, s nímž později Svitáček přivedl na svět nový žánr inscenované písničky - přechůdkyně moderního videoklipu - a s nímž také v režijním tandemu stvořil nestárnoucí muzikál Kdyby tisíc klarinetů. Na tuhle samostatnou prvotinu si však museli počkat až do roku 1965, předchozí středometrážní debut dvojice Svitáček - Roháč, Konec jasnovidce, kde mimochodem hrála Věra Chytilová, totiž vedení Barrandova nepustilo do kin. Přitom Josef Škvorecký vzpomínal, že Konec jasnovidce byl "jednou z největších legrací, jaké kdy byly v českém filmu k vidění", leč oběma autorům na dlouho zničil filmařskou kariéru. Sám Svitáček pak na žánr středometrážní tradikomedie navázal ještě jednou, podobenstvím Ve vlaku, v němž dvojroli vytvořil Miroslav Horníček. Ve stejné době, tedy v letech 1969 - 1970, s Horníčkem účinkoval i v oblíbeném cyklu televizních besed Hovory H. Pro obrazovku Svitáček pracoval i v dramatické tvorbě, upravil například O´Casseyho Uspořenou libru, nezapomenutelnou hříčku s Janem Werichem a Jiřím Sovákem v hlavních rolích opilých kumpánů. Po krátké a slavné éře šedesátých let však přišla normalizace, která pro Svitáčka znamenala nedobrovolný odchod do ústraní. Opět musel opustit Barrandov a na scénu se vrátil teprve po změně režimu v obnoveném cyklu Hovory H ještě po dvaceti letech. Právě jedním z dílů této série z roku 1991 připomene Česká televize v den Svitáčkova pohřbu umělcovu památku. Vladimír Svitáček neměl děti, před lety mu zemřela sestra. O jeho pohřeb se proto starají přátelé a známí, pro které to byl vždycky Svíťa. "Zprávu o Svíťově smrti jsme oznámili až v pondělí, kdy jsme znali datum pohřbu", říká Ivan Kott z pražského Jonáš klubu, kde Vladimír Svitáček našel lidské i kulturní zázemí v dobách totality. "Pokud Svíťa mohl, chodil na klubové večery Jonáš klubu. Měl také vlastní pořady, ve kterých vyprávěl, jak na FAMU dělal zkoušky z ruštiny, jak v Montrealu viděl Sophii Lorenovou nebo jak byl vyhozen z Barrandova. Byl to velmi poutavý a vtipný společník," dodává Ivan Kott. Svitáčkův známý hlasitý smích inspiroval v divadle ABC Jana Wericha k dotazu: "Odkdy sem chodí kachny?" "Ne, to je normální Svitáček, Laterna magika," odpověděl Horníček.

(spa, vla, ČTK) MF DNES - 27. srpna 2002