Antonín Chloupek
Páter Antonín Chloupek se narodil ve Střelicích v Kartouzském mlýně. Tehdy ještě nebyly domy číslovány. Při prvním číslování domů v roce 1771 obdržel mlýn popisné číslo 81 a při druhém číslování v roce 1882 číslo 180, které platí dodnes. Jeho otec byl Kylián Chloupek, střelický mlynář. P. Antonín Chloupek byl na kněze vysvěcen 23.2.1741 olomouckým biskupem Jakubem Arnoštem Lichtensteinem. Od 21. Února 1747 působil na faře KRHOV. Do krhovské kolatury spadaly ještě vesnice Račice, Račice - Udeřice, Odunec a Zárubice. 8. května 1791 oslavil v Krhově svoji "secundici" - zlaté kněžství, přitom farnosti a kostelu věnoval kalich, který se dochoval a byl použit při poutní mši svaté v neděli 28. dubna 2002, při které bylo vzpomenuto dvousté výročí jeho úmrtí. Páter Antonín zemřel 2.4.1802 ve stáří nedožitých 88 roků, po velmi dlouhém, 61 letém kněžském životě. V krhovské farnosti působil 55 roků. Pochován byl na hřbitově u krhovského kostela.
Tomáš Škoda
Páter Tomáš Škoda byl nejstarší ze šesti dětí. Narodil ve Střelicích 11. září 1867 v domě č. p. 30. Studoval 6 roků gymnazium v Brně a 2 roky v Praze. Jako bohoslovec III. ročníku napsal v roce 1890 do obecní kroniky historické události naší obce. Pojednání na 24 stranách pamětní knihy obce Střelické napsal po prostudování řady historických pramenů. Na kněze jej vysvětil brněnský sídelní biskup František Bauer (1882 - 1904 brněnský biskup, 1904 - 1915 olomoucký arcibiskup). Primiční mši svatou sloužil ve střelickém farním kostele v neděli 7. srpna 1892. Od farnosti podle dobového zápisu "dostal darem všechen oděv ku mši svaté příslušící". Po primici působil ve farnostech: Luka u Jihlavy, Bohuslavice u Kyjova, Bučovice a posledním místem jeho kněžského působení bylo poutní místo Žarošice, kde po tříletém působení umírá a je tam na místním hřbitově pochován. Poslední mši svatou sloužil 30. listopadu 1922, zbytek života - osm měsíců - prožil v obrovském utrpení při zhoubné nemoci, kdy postupně ochrnovalo celé tělo. Poslední dny života popsal jeho kaplan P. Josef Mouřinovský: "P. Tomáš Škoda dotrpěl 26. července 1923. Zemřel sedě v pohovce, zemřel hladem, neboť ztrnulost svalstva se mu rozšířila v poslední době také do ústrojí hrtanového, nemohl jísti, ba ani píti." Střeličtí farníci při pouti do Žarošic nikdy neopomněli navštívit hrob svého rodáka.
Jan Švestka
Páter Jan Švestka se narodil 7. července 1870. V letech 1858 - 1898 jeho rodiče hospodařili na domě číslo 33 (48), kde se jim narodilo 6 dětí. Páter Jan byl v pořadí 4. dítě. V roce 1898 převzal hospodářství jeho mladší bratr František, který dům č. 48 v roce 1909 prodal a začal hospodařil na domě číslo 91, který koupil od vdovy Vincencie Sadílkové. Na nový grunt se přestěhovali i jeho rodiče - výměnkáři. Dům č. 48 zakoupil Josef Vávra. Jan po úspěšném zakončení studia přijal kněžské svěcení 29.7.1894 od světitele, brněnského sídelního biskupa Františka Bauera, který později (1904 - 1915) byl olomouckým arcibiskupem. Novokněz Jan sloužil primiční mši svatou ve střelickém farním kostele 5.8.1894. Jeho prvním kněžským působištěm byla farnost Stonařov, kde dva roky působil jako kaplan. Dále působil ve Fryšavě, v Brně u sv. Maří Magdaleny, na Dómě byl biskupským tajemníkem a profesorem náboženství na německé reálce v Brně. Tajný papežský komoří, biskupský a konsistorní rada, asesor, profesor, člen prezidia Národní banky Československé, předseda Cyrilometodějské záložny - to jsou tituly, uvedené na náhrobním kamenu, které dokazují jeho životní aktivitu na poli církevním i na poli hospodářského života. Jeho dobrý a vřelý vztah k jeho rodné obci a naopak i našich farníků k jeho osobě dosvědčují další události: byl světitelem základního kamene při rozšiřování farního kostela v roce 1932, finančně zabezpečil rekonstrukci a opravu oltáře sv. Václava ve farním kostele v roce 1932, byl světitelem opraveného kříže na věži střelického kostela v roce 1934. Sezdával některé manželské páry z naší farnosti apod. Svým podílem přispěl i k výstavbě augustinia. V části budov byl i ženský klášter, kde se mladá děvčata učila šít, vyšívat i jiným domácím pracím a jistě bylo zásluhou P. Jana, že se zde učila řada děvčat ze Střelic. Páter Jan umírá v Brně na svátek Všech svatých - 1.11.1934, ale ještě jednou se vrací do rodných Střelic. Jeho pohřeb je vypraven z domu jeho bratra Františka z Malé stránky a jeho tělo je uloženo k odpočinku na našem střelickém hřbitově.
František Válka
Páter František Válka se narodil ve Střelicích 9. července 1878. Rodiče v letech 1849 - 1884 hospodařili na zemědělské usedlosti číslo 62, nové číslo 82, U Kostela číslo 9. Měli 6 dětí, nejmladší z nich byl pozdější P. Jan Válka. V roce 1884 postoupili hospodářství svému nejstaršímu synovi Jakubovi. Již v roce 1878 koupili celé zemědělské hospodářství od rodiny Smutných. Filip Smutný měl asi o práci na hospodářství menší zájem, protože pracoval jako dohlížitel při železnici. Na usedlost čís. 55 se přestěhovala celá rodina kromě Jakuba, nejstaršího syna. Asi v roce 1888 započal František studium v Brně na gymnasiu a po něm studoval teologii. Na kněze byl vysvěcen ve stoličním chrámu Páně sv. Petra a Pavla v Brně na svátek sv. Anny 26.7.1904. Primiční mši svatou obětoval ve farním chrámu Páně Nejsvětější Trojice ve Střelicích 7.srpna 1904 v 9,30 hodin. Byl katechetou na dívčí křesťanské škole v Brně na Křenové ulici vedle kostela, bydlil v klášteře u minoritů, kde také sloužíval mše svaté. Později jako kněz - důchodce bydlel na Kapucínském náměstí v 5. Poschodí v nájemním nárožním domě naproti kapucínskému kostelu. U kapucínů také sloužíval mše svaté. Protože nebyl činný v duchovní správě, měl o nedělích a prázdninách více volného času. Pro blízkost Střelic od jeho sídla v Brně velmi často do Střelic jezdíval a vypomáhal v naší farnosti v duchovní správě, zvláště za pana děkana Dubského a Hájka. P. František Válka byl také velký včelař. Na zahradě svého domu ve Střelicích choval několikerá včelstva. Byl to včelař na svou dobu progresivní. Proto byl také funkcionářem včelařského spolku asi na vyšší úrovni. Po smrti své maminky v roce 1924 se stal majitelem selského stavení. Ve třicátých letech stavení i pozemky prodal, protože sám tento dům a hospodářství nemohl využívat ani udržovat. Částečně k jeho rozhodnutí o prodeji gruntu přispělo i špatné počínání souseda vůči P. Válkovi, jeho stavení i zahradě. Jejich prodejem předešel nedobrým sousedským vztahům. Proto i své včely musel přestěhovat. Svůj útulek našly na zahradě sestry a švagra u Muchů v čísle na 43 na Kozí straně. Jistý čas vykonával funkci inspektora v brněnském alumnátu a pravděpodobně přispěním P. Jana Švestky pracoval také v Cyrilometodějské záložně v Brně. P. Válka byl také činný ve střelické jednotě Čs. Orla, kde mimo jiné nacvičoval a vedl dětské vánoční besídky. P. František Válka také navštívil Svatou zemi. Tuto pouť vykonal s P. Nollem, bratrem P. Václava Nolla, který také před časem působil v ústavu sester dominikánek ve Střelicích. P. František Válka zemřel v Brně 27. března 1947 a byl pochován na střelickém hřbitově. Ještě krátce před svou smrtí, 4. února 1947, ve střelickém kostele sezdával snoubence, svého synovce Františka Muchu a Josefku Obrovsku.
Michael Pazourek
Páter Michael Pazourek ze Střelic se narodil ve Střelicích 6. ledna 1884 v č. p. 92. Měl 8 sester, chlapec byl jediný v selské rodině. Na kněze studoval v letech 1906 - 1909 v Brně. Počátkem října 1909 přijíždí do USA a v letech 1909 - 1910 dokončuje studia v semináři v Baltimore. Na kněze jej vysvětil kardinál James (Jakub) Gibbons v katedrále v Baltimore. Primiční mši svatou sloužil 29. července 1910 v chrámu Páně sv. Petra a Pavla ve městě Abie ve státě Nebraska. Dále působil: Dwight, Nebraska (9.7.1910 - 1.1.1925), Touhy (1.8.1925 - 1.11.1925), Loma chrám sv. Lukáše (1.11.1925 - 1.7.1929), Weston (1.7.1929 - 1.1.1931), Loma (1.1.1931 - 1938), Bee (1938 - 1958). 1.1.1958 odchází na odpočinek (74 roků) a krátký čas žije ve Dwight, ve svém prvém působišti. 19.3.1958 umírá a je 22.3.1958 pochován na katolickém hřbitově ve městě Dwight ve státě Nebraska. 17.4.1975 byla vedle jeho hrobu pochována jeho rodná sestra, Ludmila Pazourková, řádového jména Gabriela. Ve městě Dwight v době svého působení zbudoval kostel, školu a faru. Ve svých působištích byl podporovatelem hudby a zpěvu, sám byl velmi dobrý zpěvák. Vedl mládež k českému zpěvu a nacvičoval české divadelní kusy. V roce 1922 na krátký čas navštívil své rodné Střelice.
Páter Vincenc Konicar se narodil ve Střelicích 5. dubna 1891 v č. p. 193. Po ukončení studií ho v pondělí 5. července 1915 na kněze vysvětil tehdejší brněnský sídelní biskup PhDr. ThDr. Hrabě Pavel Huyn (1904 - 1916 brněnský biskup, 1916 - 1919 pražský arcibiskup). Primiční mši svatou sloužil ve střelickém kostele v neděli 11. července 1915, kazatelem byl jeho strýc, střelický rodák, P. Jan Švestka. P. Vincenc Konicar působil v Brně jako katecheta. Často ve Střelicích navštěvoval svoje rodiče a sourozence a přitom vypomáhal v naší farnosti i v duchovní správě. Byl kazatelem na primiční mši svaté svého bratrance P. Jana Smutného v roce 1942. P. Vincenc Konicar je pohřben na střelickém hřbitově. V pohřebním průvodě celou cestu z domu číslo 401, kde dožili u své nejmladší dcery jeho rodiče, do kostela a z kostela na hřbitov jej nesli na márách střeličtí farníci.
Jan Smutný
Páter Jan Smutný se narodil 10.9.1918 v č. p. 240. Byl vysvěcen na kněze 5. července 1942 v Brně a primiční mše ve Střelicích se konala 12. července 1942. Dne 12. července 1992 sloužil mši svatou jako poděkování za 50 let kněžství ve Střelicích a 19. července v Oslavanech, kde před svým odchodem do zahraničí působil. Podrobný životopis najdete zde. Dále také Čestní občané obce.
Mgr. Vít Dlapka
Páter Mgr. Vít Dlapka, SDB se narodil 13. prosince 1965 v domě č. p. 518. Od Vánoc roku 1966 trvale v domě č. p. 79. Do základní školy chodil ve Střelicích v letech 1972 - 1980. Gymnázium navštěvoval na Zastávce v letech 1980 - 1984. V roce 1983 vstoupil, tehdy tajně, do noviciátu kongregace sv. Františka Saleského - Saleziáni Dona Bosca. Na římskokatolickou bohosloveckou fakultu do Litoměřic byl přijat až na třetí pokus. Mezi tím si v letech 1984 - 1986 odbyl základní vojenskou službu u železničního vojska. Na litoměřické fakultě studoval 1. - 3. ročník v letech 1987 až 1991, 4. a 5. ročník studoval na obnovené římskokatolické bohoslovecké fakultě University Karlovy v Praze. Po zdárném ukončení studia byl 22.6.1992 ve starobylém Karolinu promován magistrem teologie. Poté působil jako klerik v salesiánské komunitě ve Šlapanicích. Řádové věčné sliby složil v kostele sv. Augustýna v Brně 10. července 1993. Na jáhna byl vysvěcen v tomtéž kostele 17. července 1993 a jáhenskou a později i kněžskou službu až do roku 2001 vykonával ve Zlíně. Na kněze byl vysvěcen 18. prosince 1993 brněnským biskupem Msgr. Vojtěchem Cikrlem opět v kostele sv. Augustýna v Brně a primiční mši svatou sloužil 26.12.1993 na svátek sv. Štěpána, v ten rok to byl svátek sv. Rodiny. Od srpna 2001 byl přeložen do Brna - Žabovřesk, kde dodnes působí v salesiánské komunitě.
Fr. Mgr. Ing. Václav DLAPKA
Fr. Mgr. Ing. Václav DLAPKA, SI narodil se 9. prosince 1963 v domě č. p. 543. V letech 1964 - 1966 žil v domě č. p. 518, od Vánoc roku 1966 trvale v domě č. p. 79. Do základní školy chodil ve Střelicích v letech 1970 - 1978. Gymnázium navštěvoval na Zastávce v letech 1978 - 1982. V letech 1982 - 1987 studoval stavební fakultu Vysokého učení technického v Brně, kde byl dne 9. července 1987 promován stavebním inženýrem. Již v roce 1985 tajně vstoupil do řádu Tovaryšstva Ježíšova - jezuité. Věčné sliby skládá v kostele v Horních Věstonicích 15.8.1987. V letech 1987 - 1988 vykonává základní vojenskou službu, jako katedrista pouze na jeden rok. Po vojenské službě asi rok a půl pracuje v n. p. Avia Brno. Od roku 1987 do roku 1990 tajně u jezuitů studuje filosofii, poslední půl rok v r. 1990 již v komunitě jezuitů ve Štěpánově u Olomouce. V letech 1991 - 1995 ho představený posílá studovat teologii na římskou Gregoriánskou universitu, na teologickou fakultu do Zagrebu v Chorvatsku. Po studiích žije jako řádový bratr v jezuitské komunitě v Českém Těšíně a od roku 1996 v jezuitské rezidenci v Praze u sv. Ignáce, kde od roku 1997 vykonává funkci ekonoma české provincie jezuitů.
13. ThLic. Vojtěch Cikrle
13. ThLic. Vojtěch Cikrle se narodil 20. srpna 1946 v obci Bosonohy (dnes městská část Brno). Základní školu navštěvoval ve Střelicích v letech 1957 až 1961. (V té době odcházeli ze školy žáci z osmé nebo deváté třídy.) Protože pocházel z komunistickým režimem pronásledované rodiny, nemohl studovat, vyučil se slévačem a odmaturoval až později na Střední škole pro pracující v Brně. Jako dělník pracoval ve Šmeralových závodech, ve Zbrojovce a na stavbě dálnice Praha-Brno. V letech 1969-1971 vykonával základní vojenskou službu. V roce 1971 byl přijat ke studiu na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu do Litoměřic. Na kněze byl vysvěcen 27. 6. 1976 v brněnské katedrále. Od roku 1976 do roku 1982 působil jako duchovní v Jaroměřicích nad Rokytnou, v Jihlavě, ve Znojmě, ve Slavkově u Brna, ve Velkých Němčicích a Starovicích. V letech 1982 - 90 vykonával funkci prefekta, později rektora v Kněžském semináři v Litoměřicích. 14. února 1990 byl (po 18 letech uprázdněného biskupského stolce) papežem Janem Pavlem II. jmenován v pořadí 13. sídelním biskupem brněnské diecéze. Biskupské svěcení přijal 31. 3. 1990 z rukou olomouckého arcibiskupa Františka Vaňáka. Při České biskupské konferenci je od roku 1990 zodpovědný za duchovní službu v armádě, za rodiny a sociální péči a za kněžskou formaci. Biskupské heslo: Non ego, sed tu (Ne já, ale Ty). Znak: Znak biskupství je čtvrcený se znakem osobním, který využívá atributy sv. Vojtěcha, biskupova křestního patrona.Štít je čtvrcený. V prvním a čtvrtém poli je vztyčený stříbrný meč s červeným jílcem a záštitou, přeložený dvěma zlatými vztyčenými zkříženými klíči. Ve druhém a třetím poli kosmé stříbrné veslo provázené zlatými mincemi. Za štítem je zlatý procesní kříž, provázený vpravo mitoru a vlevo ven točenou berlou.Deviza: NON EGO SED TU (Ne já, ale Ty). Vše je převýšeno zeleným biskupským kloboukem. Zájmy: hudba, sport, astronomie. Publikace: Ne já, ale Ty (Karmelitánské nakladatelství, 1998)... aby mohlo vyrůst něco krásnějšího (Cesta, 1999)Non ego, sed tu (Biskupství brněnské, 2000).